Chráněno: Výzkum v dramatu

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud ho chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:


Posted in výzkum by with Pro zobrazení komentářů zadejte heslo..

Comments

  • Iva Vachková napsal:

    Fiktivní deník místo reflexe aneb Pochybnosti

    10. 9. 2014
    Tak jsem tady. Po nekonečné pauze známá místa. Jenomže jiná. Kdyby alespoň něco zůstalo na SVÉM MÍSTĚ. Jiný nábytek, jiní lidé. Podlaha! Zouvám boty i ponožky, opatrně našlapuji a zavírám oči. Chodidlo se zlehka dotýká parket, vynořují se obrazy z „dávnověku“. Voní to tu stejně. Inspirací.

    11. 9. 2014
    Kde jsem vzala tu odvahu a kde tu drzost? Nebojím se zkoušet nové věci, obvykle. Tohle je nové a nebo není? Většina není. Pojmy jen byly někde zasuty. Teď se pozvolna vynořují. Jako ledovce na hladině Severního ledového oceánu. Pročišťuje se vzduch. Mraky asociací. Souvislosti.

    12. 9. 2014
    Jestliže tedy víme, co hledáme, a vměstnáme to do otázky a poctivě hledáme odpovědi… A ty pak zase rozebereme na kousky, prohlédneme, reflektujeme a zase znovu složíme – to stačí? Ještě je třeba všechno dobře popsat!

    15. 9. 2014
    Vypadá to tak snadné, tak jednoduché. Moje hlava přetéká otázkami, nejasnostmi, nesmělostí, nedůvěrou, obavou. Všechno víří v nepřehledné skrumáži.

    20. 9. 2014
    Už to mám! Odvahu to chce. Víru a trochu drzosti, přestat být tím vzadu. Natáhnout krk dopředu, možná vysunout vpřed i bojovně bradu. – Prostě se do toho pustit.
    A proč?
    „Architektura je krásná. Ale lidi jsou krásný víc, já myslím.“
    Já asi taky. Myslím.
    Takže to zkusím?

    1.10. 2014
    Tak jo. Přepisuju, čtu, přepisuju, čtu… čtu, čtu, přepisuju. Jde to pomalu.

    20. 11. 2014
    Před seminářem jsem přečetla dost, po něm taky. V pojmech se orientuji. Celkem dobře. Našla jsem sešit s poznámkami. Je ještě nový a neohmataný. Po dvou měsících se v zápiscích nedokážu vyznat. Při čtení mám pocit, že se jen letmo dotýkám odpovědí na otázky, které jsem sotva dokázala zformulovat a na jejichž vyslovení jsem neměla sama před sebou odvahu. Ty otázky mi utíkají někde vzadu v hlavě. Kde je ten pocit přehlednosti a samozřejmosti? Kde je to přesvědčení, že jsou všechny pojmy a poznatky na svých místech? Kde jsou všechny ty cenné rady, které ve mně vzbudily radost a optimismus do další práce?
    A kdo za mne, sakra, přepíše videonahrávky hodin???
    Fiktivní deník místo reflexe aneb Pochybnosti

    10. 9. 2014
    Tak jsem tady. Po nekonečné pauze známá místa. Jenomže jiná. Kdyby alespoň něco zůstalo na SVÉM MÍSTĚ. Jiný nábytek, jiní lidé. Podlaha! Zouvám boty i ponožky, opatrně našlapuji a zavírám oči. Chodidlo se zlehka dotýká parket, vynořují se obrazy z „dávnověku“. Voní to tu stejně. Inspirací.

    11. 9. 2014
    Kde jsem vzala tu odvahu a kde tu drzost? Nebojím se zkoušet nové věci, obvykle. Tohle je nové a nebo není? Většina není. Pojmy jen byly někde zasuty. Teď se pozvolna vynořují. Jako ledovce na hladině Severního ledového oceánu. Pročišťuje se vzduch. Mraky asociací. Souvislosti.

    12. 9. 2014
    Jestliže tedy víme, co hledáme, a vměstnáme to do otázky a poctivě hledáme odpovědi… A ty pak zase rozebereme na kousky, prohlédneme, reflektujeme a zase znovu složíme – to stačí? Ještě je třeba všechno dobře popsat!

    15. 9. 2014
    Vypadá to tak snadné, tak jednoduché. Moje hlava přetéká otázkami, nejasnostmi, nesmělostí, nedůvěrou, obavou. Všechno víří v nepřehledné skrumáži.

    20. 9. 2014
    Už to mám! Odvahu to chce. Víru a trochu drzosti, přestat být tím vzadu. Natáhnout krk dopředu, možná vysunout vpřed i bojovně bradu. – Prostě se do toho pustit.
    A proč?
    „Architektura je krásná. Ale lidi jsou krásný víc, já myslím.“
    Já asi taky. Myslím.
    Takže to zkusím?

    1.10. 2014
    Tak jo. Přepisuju, čtu, přepisuju, čtu… čtu, čtu, přepisuju. Jde to pomalu.

    20. 11. 2014
    Před seminářem jsem přečetla dost, po něm taky. V pojmech se orientuji. Celkem dobře. Našla jsem sešit s poznámkami. Je ještě nový a neohmataný. Po dvou měsících se v zápiscích nedokážu vyznat. Při čtení mám pocit, že se jen letmo dotýkám odpovědí na otázky, které jsem sotva dokázala zformulovat a na jejichž vyslovení jsem neměla sama před sebou odvahu. Ty otázky mi utíkají někde vzadu v hlavě. Kde je ten pocit přehlednosti a samozřejmosti? Kde je to přesvědčení, že jsou všechny pojmy a poznatky na svých místech? Kde jsou všechny ty cenné rady, které ve mně vzbudily radost a optimismus do další práce?
    A kdo za mne, sakra, přepíše videonahrávky hodin???

    Fiktivní deník místo reflexe aneb Pochybnosti

    10. 9. 2014
    Tak jsem tady. Po nekonečné pauze známá místa. Jenomže jiná. Kdyby alespoň něco zůstalo na SVÉM MÍSTĚ. Jiný nábytek, jiní lidé. Podlaha! Zouvám boty i ponožky, opatrně našlapuji a zavírám oči. Chodidlo se zlehka dotýká parket, vynořují se obrazy z „dávnověku“. Voní to tu stejně. Inspirací.

    11. 9. 2014
    Kde jsem vzala tu odvahu a kde tu drzost? Nebojím se zkoušet nové věci, obvykle. Tohle je nové a nebo není? Většina není. Pojmy jen byly někde zasuty. Teď se pozvolna vynořují. Jako ledovce na hladině Severního ledového oceánu. Pročišťuje se vzduch. Mraky asociací. Souvislosti.

    12. 9. 2014
    Jestliže tedy víme, co hledáme, a vměstnáme to do otázky a poctivě hledáme odpovědi… A ty pak zase rozebereme na kousky, prohlédneme, reflektujeme a zase znovu složíme – to stačí? Ještě je třeba všechno dobře popsat!

    15. 9. 2014
    Vypadá to tak snadné, tak jednoduché. Moje hlava přetéká otázkami, nejasnostmi, nesmělostí, nedůvěrou, obavou. Všechno víří v nepřehledné skrumáži.

    20. 9. 2014
    Už to mám! Odvahu to chce. Víru a trochu drzosti, přestat být tím vzadu. Natáhnout krk dopředu, možná vysunout vpřed i bojovně bradu. – Prostě se do toho pustit.
    A proč?
    „Architektura je krásná. Ale lidi jsou krásný víc, já myslím.“
    Já asi taky. Myslím.
    Takže to zkusím?

    1.10. 2014
    Tak jo. Přepisuju, čtu, přepisuju, čtu… čtu, čtu, přepisuju. Jde to pomalu.

    20. 11. 2014
    Před seminářem jsem přečetla dost, po něm taky. V pojmech se orientuji. Celkem dobře. Našla jsem sešit s poznámkami. Je ještě nový a neohmataný. Po dvou měsících se v zápiscích nedokážu vyznat. Při čtení mám pocit, že se jen letmo dotýkám odpovědí na otázky, které jsem sotva dokázala zformulovat a na jejichž vyslovení jsem neměla sama před sebou odvahu. Ty otázky mi utíkají někde vzadu v hlavě. Kde je ten pocit přehlednosti a samozřejmosti? Kde je to přesvědčení, že jsou všechny pojmy a poznatky na svých místech? Kde jsou všechny ty cenné rady, které ve mně vzbudily radost a optimismus do další práce?
    A kdo za mne, sakra, přepíše videonahrávky hodin???

Pingbacks & Trackbacks

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *